Každý podnik potřebuje ke své činnosti tři základní zdroje mezi které se řadí materiál, finance a lidské zdroje. Právě lidská síla představuje nejcennější zdroj, neboť na ní přímo závisí, jak si firma povede v konkurenci ostatních společností. Stejně tak, jako kvalitní lidské zdroje mohou vést k prosperitě, nekvalitní lidská síla může způsobit bankrot organizace. Z tohoto důvodu je důležitý správný výběr zaměstnanců a péče o ně včetně zvyšování kvalifikace. Jen tak docílíte toho, že budete mít kvalitní lidský kapitál a ustojíte boj s konkurencí.
Lidský kapitál
Lidský kapitál zajišťuje dlouhodobé přežití společnosti. Tvoří ho zaměstnanci, kteří s sebou přinášejí znalosti (vrozené i získané), dovednosti, schopnosti a každý podnik potřebuje ke své činnosti tři základní zdroje - materiál, finance a lidské zdroje. Právě lidská síla je nejcennější zdroj... Platí přitom, že každá firma má svůj osobitý charakter. Ten jí udávají lidské složky ve formě inteligence, zkušeností a dovedností. Jak rozličné jsou pracovní týmy, tak rozličný je i charakter každé společnosti. Ačkoliv se dnes žádná firma neobejde bez nových technologií, lidské zdroje jí dávají to, co technologie nemůže - schopnost učení, změny, inovace a tvořivosti. Lidský kapitál tak stále představuje nejvýznamnější faktor prosperity podniku. Aby si podnik zajistil perspektivu a úspěšnost i v budoucnu, musí efektivně pracovat zejména s těmi aspekty lidského kapitálu, které pomáhají společnosti jít stále dopředu. V takovém případě hovoříme o lidském potenciálu.
Lidský potenciál
Lidský potenciál by se dal definovat jako soustava dispozic a sklonů člověka k činnostem. Dá se tedy říct, že se jedná o schopnost člověka produkovat výrobky a služby, přičemž při této činnosti přetvářejí lidé i sami sebe. Lidský potenciál včetně svého rozvoje a uplatnění je přímo závislý na stupni rozvoje společnosti. Čím je společnost vyspělejší, tím víc se může potenciál uplatnit a rozvinout. Lidský potenciál je však zároveň výsledkem životních činností lidí, protože teprve v činném uplatnění se mohou tyto dispozice a sklony rozvíjet. Zde je zajímavé uvést, že člověk si svůj potenciál ne vždy dostatečně a jasně uvědomuje, avšak jen do té chvíle, kdy pociťuje jeho nedostatek - v nemoci, při pocitu zaostalosti ve znalostech či dovednostech vůči jiným apod.
Lidské zdroje vs. lidský kapitál
V praxi se tyto dva pojmy často zaměňují nebo ztotožňují, ale každý znamená něco jiného. Zásadní rozdíl mezi oběma termíny spočívá v tom, že za lidské zdroje jsou považováni lidé zapojení v pracovním procesu. Jedná se tedy o část populace, jež je schopná seberealizace v činnosti, kterou si dobrovolně vybrali. Je to zásoba lidského potenciálu ve společnosti, schopného vykonávat cílevědomou činnost vedoucí k produkci výstupů.
Oproti tomu lidský kapitál představuje skupinu lidí, kteří nejsou v pracovněprávním vztahu s žádnou společností a pracovního procesu se neúčastní. Důvodem může být buď dobrovolná nezaměstnanost (jedinec například nepracuje, protože jeho partner vydělává dost peněz. V takovém případě hovoříme o “důchodovém efektu”) nebo nedobrovolná nezaměstnanost, kdy jedinec práci aktivně hledá, ale z různých důvodů ji nemůže nalézt (například lokální nezaměstnanost, oborová nezaměstnanost atd.).
Řízení lidských zdrojů
Řízení lidských zdrojů můžeme označit za podnikatelsky orientovanou filozofii. Podniky ji využívají k tomu, aby dosáhli konkurenční výhody. Součástí efektivního řízení lidských zdrojů je určení správné politiky a praxe, které by mohly vést k dosažení vytyčených cílů. Je nutné si uvědomit, že významný dopad na zaměstnance má vrcholový management. Ten by měl klást důraz zejména na:
zájmy managementu,
strategický přístup,
chápání lidských zdrojů jako majetku, do něhož je třeba investovat v zájmu dosažení vytyčených cílů podniku,
loajalitu lidí k cílům a hodnotám organizace,
dosahování přidané hodnoty za pomoci lidí,
potřebu silné podnikové kultury vyjádřené deklarací vlastního poslání a hodnot.
