Od roku 2004, kdy bylo do našeho právního řádu ukotveno agenturní zaměstnávání, se tato forma spolupráce velice rozšířila a dnes je běžným standardem pro pracovníky i jejich zaměstnavatele. S rostoucí oblibou zprostředkování zaměstnanců přes personální agenturu se zvýšil i počet jeho poskytovatelů a tím bohužel zároveň narostl objem agentur, jež ke zprostředkování využívají nekalé praktiky. Tyto společnosti vešly ve známost pod označením “pseudo agentury” a je pro ně typické, že si s dodržováním českých zákonů příliš hlavu nelámou. V současné době cílí hlavně na uprchlíky z Ukrajiny, u nichž zneužívají neznalost našeho mateřského jazyka, neznalost českých zákonů a kulturního prostředí. Zároveň sází při zprostředkování zaměstnanců z Ukrajiny na vysoké pracovní tempo a kvalitně odvedenou práci, tedy vlastnosti, jež jsou pro tento národ typické a v Česku se těší dlouhodobé oblibě.
Subdodavatelé vs. agentury práce
Odborníci se shodují na tom, že za nekalými praktikami stojí hlavně subdodavatelé dodávající pracovníky, pro něž neplatí stejná právní ustanovení jako pro agentury práce. Typickým znakem takovéto “pseudo agentury” je například to, když se dohodne se zákazníkem na jednorázové službě (odvozu suti, zajištění logistického nebo výrobního procesu apod.). Vzhledem k tomu, že outsourcingová společnost pracuje bez řádného povolení, může svou práci nacenit na dumpingové ceny. Tomu agentura práce samozřejmě nemůže konkurovat, a proto uživatelé raději podepíší smlouvu se subdodavatelem. Že přitom při zprostředkování zaměstnanců okrádají nejen samotné zaměstnance, ale také stát na daních, je příliš netrápí.
Nejčastější nelegální praktiky při zprostředkování zaměstnanců
Falšování docházky. Jedná se asi o nejrozšířenější nešvar na poli zprostředkování zaměstnanců. Z praxe víme, že někteří pracovníci měsíčně odpracují i 280 hodin, ve směnách trvajících i 10 nebo 12 hodin. Přesto jim zaměstnavatel vykáže pouze fond pracovní doby.
Minimální mzda na pásce. Mezi další oblíbené praktiky patří vyplácení minimální mzdy na pásku, přičemž zaměstnanci dostanou většinu peněz tzv. na ruku. Tím podnikatelé obcházejí zákon, neboť výrazně ušetří na zdravotním a sociálním pojištění. Podle velikosti firmy se může jednat až o milionové částky za měsíc.
Řádně neproplacené přesčasy. Přesčasy se týkají hlavně zaměstnanců z Ukrajiny. Čeští zaměstnavatelé zneužívají toho, že se tito pracovníci neorientují v tuzemských zákonech a často ani nemluví naší řečí. Navíc jsou Ukrajinci zvyklí ze své domoviny na dlouhou pracovní dobu a přesčasy berou jako přirozenou součást, aniž by věděli, že český zákoník práce ukládá povinnost zaplatit tuto pracovní dobu ve výši minimálně 25 % průměrného výdělku.
Pokuty. Mnoho pseudo agentur získává zakázky na základě velmi nízkých cen. Tím se jim náklady na zprostředkování zaměstnanců prodražují, a proto hledají způsoby, jak tuto položku co nejvíce osekat. Oblíbenou metodou se stalo vymýšlení nesmyslných pokut. Ty jsou obvykle nastavené tak, aby se jim pracovníci nemohli vyhnout.
Stržení poslední výplaty. Opět bod, který se týká Ukrajinců. Řada podnikatelů sází na to, že se poslední výplata pracovníkům vyplácí už v době, kdy jsou zpátky na Ukrajině. Proto často tyto peníze vůbec nezaplatí a vědí, že se cizinci o svůj nárok nebudou soudit, protože by je právníci vyšli dráž než vyplacená mzda.
Středulův návrh
Na nekalé praktiky při zprostředkování zaměstnanců reagoval také předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula. Ten navrhuje úplný zákaz zprostředkování zaměstnání cizinců z třetích zemí. Tento nápad je postavený na nereálných základech (viz článek “České republice hrozí masivní odliv cizinců. Týká se to především zaměstnanců z Ukrajiny”) a například Jaroslava Rezlerová, šéfka personální agentury Manpower, jej označila za laciný populismus. Josef Středula totiž není jen vrcholným představitelem odborů, ale také oficiálním kandidátem na prezidenta a jeho výrok považuje řada odborníků za předvolební kampaň.
Řešením je osvěta
Odborníci z řad personálních agentur se shodují na tom, že místo zákazu zprostředkování zaměstnání cizinců ze států mimo Evropskou unii je na místě osvěta, aby ukrajinští pracovníci znali svá práva a byli více imunní vůči nekalým praktikám. Tomu by měly napomoci i kontroly ze strany Státního úřadu inspekce práce (SÚIP), o nichž jsme psali v článku “Kontrola agenturního zaměstnávání a nejčastější správní delikty v této oblasti”. SÚIP již spustil v této oblasti informační kampaň zaměřenou na práva zaměstnanců, avšak uprchlíci k nám proudí teprve pár měsíců, a proto je ještě příliš brzy na vyhodnocování úspěšnosti.
