Moderní doba s sebou přinesla kromě vývoje technologií také nová onemocnění, o kterých jsme před lety neměli ani tušení. Jednou z takových chorob je syndrom vyhoření (anglicky burnout syndrome), známý též jako syndrom vyhasnutí nebo syndrom vyprahlosti. Ačkoliv ho poprvé popsal americký psychoanalytik Herbert Freudenberg už na začátku sedmdesátých let 20. století, Světová zdravotnická organizace (WHO) zařadila syndrom vyhoření na seznam nemocí až v roce 2019. Jedním z důvodů byla skutečnost, že se odborníci dlouho nemohli shodnout na kritériích, která by toto onemocnění jasně definovala. Proto vznikla řada způsobů, jak syndrom vyprahlosti diagnostikovat, přičemž v ČR je nejpoužívanější tzv. Shiromova-Melamedova škála vyhoření.
Jak vzniká syndrom vyhoření
Syndrom vyhoření nevypukne u lidí zničehonic, ale vzniká postupně s přibývajícím stresem v práci. Lékaři ho původně vypozorovali u zaměstnanců, kteří v rámci své práce denně komunikují s ostatními lidmi a snaží se jim pomáhat. Typicky se to týká například lékařů, zdravotních sester, psychologů, sociálních pracovníků, policistů a podobně. Proto se v souvislosti se syndromem vyhoření mluví o tzv. “pomáhajících profesích”.
Současné výzkumy nicméně prokázaly, že touto nemocí jsou postiženi i další pracovníci, jako například novináři, manažeři, zaměstnanci pracující v zákaznických servisech a v call centrech obecně, vedoucí letového provozu a další. Výjimkou nejsou ani ženy na mateřské dovolené nebo osoby, které pečují o nemocného člena rodiny. Syndrom vyhoření se tak může dotknout kohokoliv a nemusí se jednat pouze o zaměstnání.
Kromě pracovního stresu si zadělávají na syndrom vyhoření i lidé, kteří dlouhodobě vykonávají nemotivující práci, pohybují se v toxickém pracovním kolektivu, nemají dostatek podpory od svého okolí nebo nedokáží relaxovat.
Příznaky syndromu vyhoření
Poznat začínající stav syndromu vyhoření není nijak náročné. Nejohroženější skupinou jsou mladí pracovníci zaměstnaní ve své první práci, kteří překypují nadšením a elánem. Čím víc chápou rozdíl mezi svojí vysněnou prací a realitou, tím rychleji u nich dochází ke ztrátě nadšení, často podpořeno nedostatkem uznání. Takový pracovník začíná být lhostejný ke své práci a svůj negativní postoj začíná uplatňovat i ve svém soukromém životě a v postoji k sobě. Odtud je jen krůček k depresi a úzkostným stavům. Člověk trpící syndromem vyhoření trpí poruchami paměti a špatně se koncentruje (nejen na pracovní činnosti). Propadá se do pocitů bezmoci a smutku a na venek svou frustraci ventiluje výbuchy hněvu a přílišnou agresivitou.
Syndrom vyhoření se však neprojevuje pouze v psychické rovině. Ruku v ruce jdou s frustrovaným pracovníkem i somatické obtíže. Nejčastějšími příznaky jsou bolest hlavy, únava spojená s nespavostí, nechutenství nebo potíže se zažíváním. Mezi významná rizika pak patří vysoký krevní tlak a potíže se srdcem a dýcháním.
Prevence
Každý lékař Vám potvrdí, že nejlepší léčbou nemocí je prevence. K tomu, abyste se vyhnuli syndromu vyhoření, je dobré dodržovat následující rady:
Zdravý životní styl. O zdravém životním stylu byla napsána již řada publikací, proto jen připomeneme, že sem patří zdravý jídelníček, pravidelná fyzická aktivita, nepřejídání se a chození na dlouhé procházky do přírody, kde si skvěle vyčistíte hlavu a nasajete zdravý čerstvý vzduch.
Věnovat se sám sobě. Tento bod nedodržuje většina lidí, protože se bojí, že by byli v očích ostatních bráni jako egoisté. Nejde o to nepomoci kolegovi s náročným projektem nebo zanedbávat své děti či partnera, ale nalézt ve svém časovém harmonogramu dostatek místa sám pro sebe a věnovat se tomu, co Vás baví. Luštíte sudoku? Prima! Klidně se na hodinu zavřete před světem a věnujte se své vášni. Vaše mysl se při tom zklidní a Vy budete mnohem vyrovnanější.
Vyhněte se alkoholu, nikotinu a dalším drogám. Mnoho lidí ve stresu sáhne po kapce něčeho ostřejšího, případně po cigaretách a dalších drogách. Všechny uvedené způsoby Vám sice krátkodobě zlepší náladu, ale alkohol, nikotin a další drogy jsou významný stresorem a snadno na nich vzniká závislost. A léčba závislosti je mnohem náročnější než léčba syndromu vyhoření.
Naučte se říkat NE. Možná jste v práci oblíbení právě proto, že každému ochotně pomůžete. Nemyslete si však, že to ostatní kolegové doopravdy ocení. Mnohem spíš se pro ně stanete “holka pro všechno”, která vždy a vše ochotně zařídí a s Vaší pomocí se již automaticky počítá dopředu. Při tomto stylu práce brzy přestanete stíhat vlastní úkoly a oprávněná kritika půjde za Vámi. Nastavte si jasné hranice a nebojte se odmítnout kolegu, když na vlastním stole máte hromádku nevyřízené administrativy.
Léčba syndromu vyhoření
Pakliže nepomohla prevence, nastupuje léčba. Při léčení je důležité, aby si sám pacient připustil, že něco není v pořádku. Jen tak může být léčba z dlouhodobého horizontu úspěšná. Myslíte-li si i Vy, že trpíte touto nemocí, bezodkladně kontaktujte psychologa nebo psychiatra. Počítejte s tím, že v rámci léčby Vám navrhnou odborníci několik psychologických a psychoterapeutických přístupů, které mají za cíl změnit Váš postoj k práci. Může se jednat například o:
Existenciální terapii. Existenciální terapie se pohodlně vejde do kategorie dynamických terapií. Je založena na zásadně jiném pohledu na konkrétní síly, motivy a obavy, které se v člověku vzájemně střetávají. Klinický psycholog se snaží nalézt prapůvod klientových obtíží již v raném dětství. Pro identifikaci prvotních konfliktů je třeba použít mnoha přístupových cest – hluboké reflexe, snů, nočních můr, záblesku hlubokých prožitků a vhledu, psychotických výroků a studia dětských zážitků.
Kognitivně-behaviorální terapie. V současné době se jedná o asi nejrozšířenější psychoterapeutický směr. Terapie vznikla v druhé polovině 20. století ze základů kognitivní a behaviorální terapie, rozšiřuje původní zaměření behaviorální terapie, soustřeďuje se na proces učení a jeho využití v léčbě. Bere v úvahu myšlenkové postupy, názory a postoje a pracuje s nimi.
