Pracovní smlouva je bilaterální právní akt, jehož obě strany (tedy zaměstnavatel a zaměstnanec) se zavazují dodržovat podmínky uvedené v této smlouvě. Na jejím základě vzniká pracovněprávní vztah (pracovní poměr), který upravuje zákoník práce. Aby byla pracovní smlouva platná, musí být vyhotovena v písemném provedení, přičemž jednu podepsanou kopii obdrží zaměstnanec a druhou si ponechá zaměstnavatel. Zákoník práce stanovuje celou řadu dalších náležitostí, které musí pracovní smlouva obsahovat, aby byla tzv. de iure.
Povinné náležitosti pracovní smlouvy
Nechceme zbytečně zabředávat do právnické terminologie, proto jen ve zkratce uvádíme, že pracovní smlouva se zakládá podle zákoníku práce č. 262/2006 Sb. Pro laika je trochu s podivem, že obligatorní, tedy povinné náležitosti jsou pouze následující tři:
Druh sjednané práce. Jedná se asi o nejdůležitější vymezení v pracovní smlouvě. Zaměstnavatel nemůže svému podřízenému stanovit práci nad rámec ujednaný v pracovní smlouvě, na druhé straně zaměstnanec vyjadřuje souhlas s tím, že bude danou pozici vykonávat osobně, řádně, čestně, včas a ku prospěchu zaměstnavatele.
Místo výkonu práce. Další povinnou položkou je určení místa výkonu práce. Samotný zákon přesně nedefinuje s jakou přesností musí být tento bod uveden. Pro výkon kancelářských pozic se obvykle počítá s výkonem práce ve firemních prostorách. Naopak řidiči nebo obchodní zástupci budou operovat na celém území České republiky. Zaměstnavatel si v rámci tohoto bodu může například určit, že zaměstnanci budou vykonávat svou profesi v provozovnách rozmístěných po celé republice. Samozřejmě vždy záleží na charakteru dané pracovní pozice.
Den nástupu do práce. Poslední obligatorní náležitostí je pevné stanovení dne nástupu do práce. Právě tímto dnem začíná pracovní poměr. V praxi se může stát, že je pracovní smlouva podepsána řadu měsíců dopředu, například v květnu, a jako nástup práce nového zaměstnance je uveden až 1. srpen. To se stává zejména v případech, kdy zaměstnavatel o nového pracovníka enormně stojí, avšak ten je ještě vázaný k bývalému zaměstnání, kde mu běží dvouměsíční výpovědní doba.
Podpisy. O podpisech se zákon nezmiňuje, je ale jasné, že bez nich je každá pracovní smlouva neplatná. Obě strany svým podpisem stvrzují, že obsahu smlouvy rozumí, souhlasí s ní a dokument podepisují bez nátlaku.
Další náležitosti pracovní smlouvy
Identifikační údaje. Jedná se o identifikační údaje obou účastníků pracovní smlouvy. Zejména v případě zaměstnavatele musí být uvedeno jeho jméno, název a sídlo. V praxi jsou samozřejmě tyto informace součástí smlouvy, ale pakliže by tomu tak nebylo, je zaměstnavatel povinen zaměstnance o nich písemně informovat, a to nejpozději do 1 měsíce od vzniku pracovního poměru.
Dovolená. Je určena k regeneraci pracovních sil. Až do 1.1. 2021 zákoník práce rozlišoval dovolenou za kalendářní rok nebo její poměrnou část, dovolenou za odpracované dny a dodatkovou dovolenou. Od tohoto systému bylo upuštěno, aby bylo možné přesnější vyjadřování nároku na odpočinek v hodinách. Za čerpání dovolené zodpovídá zaměstnavatel, kterému tuto povinnost ukládá zákon. V případě nedodržení se vystavuje pokutě až do výše 200 000 korun.
Mzda. Jedná se o nepovinný údaj, který pracovní smlouva obsahovat nemusí. Mzda může být sjednána v kolektivní smlouvě, dána vnitřním předpisem nebo mzdovým výměrem. V případě že není výplata uvedena přímo ve smlouvě, je povinností zaměstnavatele informovat o ní nejpozději do 1 měsíce od vzniku pracovního poměru. V tomto bodě je také důležité zaměřit se na práci přesčas. Je-li současně sjednán rozsah práce přesčas, ke kterému bylo takto přihlédnuto, může být sjednaná mzda již s přihlédnutím k práci přesčas. V těchto případech pak nemá pracovník nárok na zákonné příplatky.
Výpovědní doba. Pracovní smlouvy mohou být uzavřené na dobu určitou nebo neurčitou. Pakliže je smlouva uzavřena na dobu neurčitou, platí klasická dvouměsíční výpovědní doba. Ta začíná běžet od prvního dne dalšího měsíce po jejím doručení. Na rozdíl od zaměstnance musí mít zaměstnavatel k ukončení pracovního poměru zákonné důvody, které jsou taxativně uvedené v zákoníku práce. Výpovědní lhůtu lze i prodloužit, avšak za předpokladu, že se na tom obě strany vzájemně dohodnou. Při nástupu nového zaměstnance pak platí zkušební doba v délce trvání tři měsíce.
Pracovní smlouva na dobu určitou
V případě smlouvy na dobu neurčitou není třeba příliš nic řešit. U smlouvy na dobu určitou je dobré vědět, že má svá specifika. Upravuje ji zákoník práce § 39. Tento druh práce může být sjednán maximálně na 3 roky. Po uplynutí této doby pracovní poměr zaniká. Smlouvu lze dvakrát prodloužit (opět nevýše na 3 roky). Zaměstnanec tak může u zaměstnavatele pracovat na dobu určitou nejdéle 9 let. Chtějí-li obě strany ve spolupráci pokračovat, musí uzavřít smlouvu na dobu neurčitou.
Druhy pracovních smluv
V České republice existují 3 druhy smluv, které lze mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem uzavřít. Jedná se o:
Pracovní smlouvu,
Dohodu o provedení práce (DPP),
Dohodu o pracovní činnosti (DPČ).
Na pracovní smlouvu je zaměřen tento článek, proto si shrňme jen dohodu o provedení práce a dohodu o pracovní činnosti. Uzavření pracovního poměru formou DPP představuje nejjednodušší typ pracovněprávního vztahu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Obvykle se používá pro zaměstnávání brigádníků. Je limitována zejména rozsahem vykonávané práce, která nesmí překročit rozsah práce 300 hodin za kalendářní rok. V právní terminologii je stejně jako DPP označována i DPČ jako dohoda o pracích konaných mimo pracovní poměr. Dohodu o pracovní činnosti může zaměstnavatel s fyzickou osobou uzavřít, i když rozsah práce bude přesahovat v témže kalendářním roce 300 hodin.
