V čem spočívají výhody a nedostatky agenturních zaměstnanců

Socioekonomická situace není v České republice dlouhodobě příliš příznivá. Sotva se firmy oklepaly z covidu, musí řešit válku na Ukrajině, protiruské sankce, jež se dotýkají nejedné české společnosti a také rekordně nízkou nezaměstnanost. Nelze se proto divit, že část zaměstnavatelů sáhne po agenturních zaměstnancích (zejména z Ukrajiny, ale i dalších zemích regionu východní Evropy), kteří alespoň částečně výpadek českých pracovníků vykryjí. Mnoho organizací má také problémy s energetickou soběstačností, protože ČR je silně závislá na ruské ropě a zejména zemním plynu, přičemž kohoutky se můžou utáhnout znenadání a doslova ze dne na den. Tuto nejistotu ještě posilují nízké personální kapacity, jež brání firmám pustit se do náročnějších projektů. O celé problematice jsme detailně informovali v článku “Jak pracují agenturní zaměstnanci”. Přesto se nic nejí tak horké, jak vypadá a zaměstnávání agenturních zaměstnanců s sebou nese kladné i záporné stránky.

 

Výhody

V čem spočívají výhody a nedostatky agenturních zaměstnanců

Flexibilita. Asi je dáno českou povahou, že většina tuzemských podnikatelů nechává personální otázky na poslední chvíli a pro agenturní zaměstnance se rozhodují v situaci, kdy jim takříkajíc teče do bot. Naštěstí je agenturní zaměstnávání silně pružné a dokáže dodat zaměstnance v požadované kvalitě velmi rychle.


Snadné ukončení pracovního poměru. Ať už je důvod pro rozvázání pracovního poměru jakýkoliv, v případě agenturních zaměstnanců panují výrazně jednodušší podmínky.


Zaměstnavatelům odpadají náklady na výběrové řízení. Veškerá smluvní dokumentace a personální agenda leží na bedrech agentury práce, takže uživatel nemá žádné finanční náklady s náborem nového pracovníka.


Řetězení pracovních poměrů na dobu určitou. Zákon je při agenturním zaměstnávání nebývale benevolentní, a proto nezakazuje řetězení pracovních poměrů na dobu určitou. Jediné omezení představuje situaci, kdy tentýž zaměstnanec agentury práce nesmí být přidělen k témuž uživateli na dobu delší než 12 kalendářních měsíců po sobě jdoucích.


Nevýhody


Vyšší finanční náročnost. Dle zákoníku práce náleží agenturním zaměstnancům stejná mzda jako kmenovým pracovníkům a uživatel navíc platí poplatky agentuře práce, která zaměstnance zprostředkovala.


Větší pružnost. Větší flexibilita je výhodou pro uživatele, ale v případě agenturních zaměstnanců se může jednat o nevýhodu, neboť na rozdíl od kmenových pracovníků mají výrazně slabší právní ochranu (například při ukončení pracovního poměru ze strany uživatele apod.).


Nejasná právní úprava. Zákoník práce sice říká, že zaměstnanci agentury práce a pracovníci uživatele zaměstnaní ve standardním pracovním poměru musí mít stejné mzdové a pracovní podmínky (blíže jej definuje § 308 odst. 1 písm. f) zákoníku práce), avšak obsah pracovních podmínek pracovněprávní vztahy nijak nevymezují, a proto se dají chápat dvojím způsobem (v užším a širším slova smyslu).


V užším smyslu vychází pracovní podmínky ze zákoníku práce, kolektivní smlouvy apod. V širším smyslu jde o všechny podmínky práce, tedy i podmínky mimopracovní (sociální), jež jsou vytvářeny zaměstnancům zaměstnavatelem (vychází z občanskoprávních předpisů).


A právě zde chybí detailnější právní úprava, která by jasně definovala, zda se na agenturní zaměstnance vztahují pracovní podmínky v užším nebo širším slova smyslu. Příkladem z praxe může být třeba závodní stravování. Na tento benefit mají nárok agenturní zaměstnanci pouze tehdy, kdy se jedná o daňově uznatelný příspěvek z nákladů. Naopak zaměstnanci agentury práce obvykle nedosáhnou na příspěvek ze zisku, který vyplácí uživatel.


Odpovědnost za škodu


Odpovědnost za škodu tvoří samostatnou kapitolu nevýhod agenturních zaměstnanců. Je až s podivem, že ačkoliv je agenturní zaměstnávání v ČR dobře legislativně ošetřeno, v případě odpovědnosti za škodu způsobenou zaměstnancem agentury práce zákon pokulhává.


Je to dáno tím, že mezi najatým pracovníkem a uživatelem nevzniká žádný smluvní vztah, ze kterého by pramenila odpovědnost. V praxi tak může docházet ke komplikovaným situacím. Těm se snaží agentury práce vyhnout tím, že zřídí pro své pracovníky pojištění odpovědnosti a ve smlouvě s uživatelem se zaváží k náhradě škody (ačkoliv je k tomu zákon nijak nenutí).


Jedinou právní oporu mají uživatelé v § 309 odst. 7 zákoníku práce, který umožňuje vzájemnou dohodu mezi agenturním zaměstnancem a uživatelem o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování (lidově se jí říká dohoda o hmotné odpovědnosti).


Běžnou praxí pak je, že agenturní pracovník podepíše převzetí svěřených věcí a pakliže je svěřená věc dražší než 50 000 korun, uzavírá i dohodu o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí. Uživatelé se tímto způsobem alespoň částečně chrání proti škodě způsobené najatým pracovníkem, neboť přímá odpovědnost takového zaměstnance není v zákoně nijak ukotvena.

Mohlo by vás zajímat: